Na varhany v pražském Sále Martinů slýchám od varhaníků časté kritiky, jelikož oproti chrámovým varhanám přece jen trpí mnohem kratším dozvukem, kde je slyšet sebemenší nedokonalost ve vázání jednotlivých tónů či akordů. Po druhé půli tohoto koncertu, který patřil varhanici Ireně Chřibkové a flétnistce Kateřině Jansové, jsem pochopil, že tato indispozice má i své kladné stránky. Irena Chřibková nejnže neměla zmíněný technický problém, ale díky sušší akustice dobře vyzněla její nápaditá, barevná a plastická hra s rejstříky. Jednotlivé vrstvy hudby byly dobře čitelné, zvláště u polyfonních skladeb a též při použití varhanního pléna v úvodní skladbě B. A. Wiedermanna – Toccata a fuga f moll a v závěrečné Passacaglii c moll Johanna Sebastiana Bacha. Zvukovou rezervu jsem pocítil pouze u nejjemnějších flétnových rejstříků ve skladbách Josefa Kličky – Legenda D dur a Jiřího Temla – David a Goliáš, jejichž barva je v chrámové akustice přece jen poutavější svoji rozostřeností. Irena Chřibková, jak jsem pochopil, ráda experimentuje s dramaturgií, což považuji za pozitivní krok vpřed od tradičního pojetí recitálu, buď slohově jednotného, nebo naopak sledujícího klasickou „exkurzi“ staletími hudebního vývoje. Koncert zahájil Wiedermann jako představitel novákovské větve českých skladatelů první poloviny 20. století. Pak následovala skladba jeho učitele varhan Josefa Kličky, která je stylově odlišná, fantasijní a v lecčem podobná Foersterovi. Pozoruhodným kontrastem byl Temlův David a Goliáš, kde se představila též flétnistka Kateřina Jansová, jejíž přesvědčivá intonace a hlavně barva zvuku ideálně vystihla dialog mezi oběma nástroji v části Invenzione, i v dalších částech Corale a Fantasia. ...Bachova Passacaglia byla bohatou tečkou, v níž se varhany vrátily zpět do svého domovského přístavu. Bylo to krásné, opravdu nevšední zážitek.
(František Lukáš, Hudební rozhledy, Leden 2009)

... Ebenův Labyrint je nejsugestivnější labutí písní, kterou jsem v posledních letech slyšel a i touto skladbou, podle mého mínění, potvrdil, že byl nejvýraznějším českým skladatelem posledních třiceti let. Aby kvality tak mimořádného díla plně zasáhly posluchače, je třeba, aby se ho ujali zkušení a vnitřně otevření umělci. Naštěstí, jak skvěle hrající Irena Chřibková, tak i hlasově a výrazově sugestivní Martin Stropnický jimi jsou. …Firma Rosa vydala Labyrint světa a ráj srdce přesně rok po odchodu skladatele. Navíc byly použity varhany kostela, kde došlo k poslednímu rozloučení s Petrem Ebenem.
(Luboš Stehlík, Harmonie, Prosinec 2008)